Co mám na sobě ráda? Svůj optimismus. Snad občas mám špatnou náladu, ale v jádru jsem nehorázný optimista. Na každé, každičké věci dokážu najít něco dobrého. Možná se říká, že optimismus znamená nedostatek informací, jenže já si myslím, že to není pravda... a i kdyby byla, tak raději budu spokojený blbec, než chytrá, ale nešťastná. Navíc, vysloveně nesnáším, když má někdo ustavičně černé myšlenky. Je fakt, že se nám nevždy daří věci, tak jak bychom chtěli, ale co? Pokud se to nepovede, tak to tak být nemělo. Prostě tak nějak věřím na vyváženost štěstí a neštěstí v životě. Když je mi dobře, jsem ráda, že je mi dobře a když mi není dobře, těším se, až mi dobře bude, a proto je mi vlastně dobře pořád. A na tom se víceméně zakládá celá moje životní filozofie. A taky, pláčem nad rozlitým mlékem stejně nic nezpravíte, žejo.