Jak už jsem se tady zmínila, miluji nostalgické vzpomínání a ještě daleko víc mě baví uvažování na tím, co by bylo, kdyby.
Vracím se myšlenkami do dob minulých a uvědomuji si, že kdyby se jen jedna jediná věc stala jinak, než se stala, bylo by teď všechno jinak. Přitom jsou to většinou zdánlivě zanedbatelné maličkosti, ale za tu ne moc dlouhou dobu, co jsem na světě, jsem poznala, že opak je pravdou a ty zdánlivě zanedbatelné maličkosti mají většinou největší dopad. Člověk je totiž zvláštní tvor a mnohdy velké věci přehlíží a malými se nechá jednoduše ovlivnit a snad jim klade až moc velkou důležitost, jestli teda víte, jak to myslím.Například jsme dlouho ve skupině lidí a ti na nás nemají žádný vliv, ale potom přijde jeden člověk, který na nás udělá dojem, nemusíme s ním strávit ani moc času a dokáže nás změnit k nepoznání. Přitom kdybychom ho nepotkali, bylo by všechno původní a v některých případech snad i jednodušší. Nicméně(to jsem asi pochytila od naší dějepisářky), přemýšlení ,,co by bylo, kdyby“ je i přesto, že jsem si ho velice oblíbila, nesmyslné a kromě chvilkového pobavení vlastně k ničemu, protože čas vrátit nejde a co se stalo, stalo se.
2024 ©