Abstinenční příznaky přicházejí. Div, že mi od pusy neteče pěna.
Píše se 22.2.2010, přesně 53 dnů, co jsem si zrušila profil na facebooku a začíná na mě doléhat krize. Pociťuji nutkavý pocit najíždět na hlavní stránku a kochat se přihlašovacím formulářem. Věta ,,Facebook byl, je a bude zdarma“ ještě více podněcuje můj chtíč. Jak skvělé by bylo se přihlásit, jak skvělé by bylo napsat status, jak skvělé by bylo sdílet fotografii. Do pekel. Facebooku, facebooku, dychtím po tobě! Nedokážu to a založím si profil, už fakt nemůžu! Potřebuji facebook! Přitom musím vytrvat ještě více než čtyři měsíce. To nemohu přežít. Zhroutím se. Potřebuji facebook, nebo za chvíli utonu ve své vlastní touze. Nemučte mě, chci tam, chci tam!
!!! To vydržíš. Já se už nad tím jenom pousmívám, když všeci říkají, že mi dají sdílet na něco. A pak až si uvědomí, že tam nejsem. Nebuď slaboch! 
2024 ©