Je opravdu úžasné, když se ráno vzbudíte deset minut před začátkem vyučování a patnáct minut po odjezdu posledního autobusu. K sakru. Ale ani zaspání mě nedonutí nějak moc spěchat. No jo, buď přijdu pozdě, nebo pozdě. Tak jsem se rozhodla, že pojedu hezky vláčkem, aspoň to budu mít zdarma, projdu se a proberu se. Však co, prošvihla jsem akorát písemku z chemie.
Nechápu, proč mám v tuhle hodinu na icq jen tak málo lidí online? To jako všichni slaví Valentýna nebo co? Jak slaďoučký a rozkošný svátek. Skoro mě to až nutí k postesknutí si nad tím, že mě nikdo nemá rád. Ach jo, jsem to ale chudinka. Dobrý, to by snad stačilo.
Co říct k víkendu? Pátek již klasicky buly, ale nebylo to tam nijak extra, takže doma už po jedné hodině. V sobotu jsme se, ač na poslední chvíli a v ne moc valném počtu, domluvili ke společnému posezení v čajovně. Musím poznamenat, že si Ondra neodpustil svůj oblíbený celerový mošt(, kterým se po dosažení částky 550kč opijem.)
No nic, myslím, že nastal vhodný čas opustit počítač a jít se kochat středověkou literaturou. Můj ty Bože, jak mi je líto Smila Flašky z Parudbic! Nechtěla bych se jmenovat Smil Flaška z Pardubic. I když, jak se tak dívám, ve změti ostatních vtipných středověkých jmen se i onen chuděra Smil Flaška z Pardubic stratí. Tak ČÁGO BELO, ŠÍLENCI!
2024 ©